Text dotazu:
Dobrý den,

zkusil jsem na tělese (jednoduchý hranol) zaoblit hranu proměnným poloměrem, prošlo hladce ale při následujícím pokusu udělat z toho skořepinu se vzpouzí, tvrdí že nějakou plochu nemůže posunout o offset a nutí abych hranu při vytváření skořápky ignoroval což vede k proříznutí vnitřku ven skrz zaoblení hrany (vytváří vnitřní stěnu jako by hrana byla ostrá, dotáhne vnitřní stěnu až do původního rožku čímž se prořízne ven). Někdy se nechala přesvědčit (souvislosti neodhaleny), jenže vevnitř vytvořila ostrý vnitřní roh a venku ze zaoblené plochy koukal divný hranatý výstupek tloušťky mnohem větší než požadovaná tloušťka skořápky, jakoby vnitřní plochu skořepiny vytvářené z tělesa s ignorovaným zaoblením prohlásila za vnější plochu a za ní vytvořila objem sahající k vnější ploše zaoblené hrany.
Skořepina hrany zaoblené s proměnným poloměrem tedy nejde?

Na síti jsem našel záznamy že s tím byly už dříve nějaké potíže, chyby které měly být odstraněny, ale zdá se že ne úplně. Chyba je to zjevně na její straně, protože zub který vytváří kdy si zjevně plete vnitřní a vnější plochy (dělá z rubu líc, topologické kouzlo) je na první pohled vada. I to že příčinou jejího skuhrání je zřejmě malý poloměr vnějšího zaoblení v nějakém místě je z matematického (principiálního) hlediska bezdůvodné, protože za ostrou hranou udělá skořápku bez reptání a ta je příkladem zaoblení s nulovým poloměrem, nekonečně malým. Potíž mu podle pokusů zjevně dělá ta část zaoblení která má poloměr menší než tloušťka požadované stěny (při posunu té části stěny dovnitř si to překroutí naruby).
Prostě selhal algoritmus, při zkouškách skořápky pro zaoblení se stálým poloměrem se ukázalo že ta část algoritmu je odolná, i pro poloměry menší než tloušťka stěny.

Je nějaký způsob jak to ošálit a skořápku vytvořit?

Děkuji