Tak jsem měl chvilku možnost si to vyzkoušet, ale nepokročil jsem.

Uváděná možnost "reorder" nefunguje, při vyvolání se větší část žebříčku rozsvítí varovnou žlutou že tam se přesunout nedá ("Cannot be reordered"), a když ukážu na některou z částí kam přesun nabízí (zůstaly v normální barvě) tak to zase odmítne (nějaká "Edges or face not found"), ačkoli ty části sama nabízí... Přitom není žádný logický důvod proč by to nemělo jít, části před které jsem se pokoušel prvek posunout nebyly rodiče přesouvaného prvku, dokonce ani nijak nezávisely na přesouvaném prvku, byly zadané absolutně ve výchozí souřadné soustavě či z takových odvozené. Prostě žádný reálný důvod.

Zkoušel jsem jednoduchý rám z několika trubek, a rychle jsem se dostal do potíží které jsem vytušil ještě než jsem začal, totiž nemožnosti změnit pořadí, nemožnosti odkázat se na jiný prvek třeba pouhým Up to next (Po nejbližší plochu), protože pokud během práce vyvstane potřeba změny (co k čemu natáhnout) tak nepůjde. A potřeba se ukázala, nechal jsem na rám posadit tlusťocha a cvičně spočítat napětí, a hned bylo vidět že ve spoji trubek je potřeba přesně to o čem šla řeč - nenapojovat trubku 2. z boku na trubku první, ale trubku zadanou jako první nechat protáhnout (Up to next) k trubce 2., a to Catia nepřipustí, přitom takový způsob zadávání je přirozený a nejjednodušší způsob, a není logický důvod proč mu bránit.

Po pokynu natáhnout (Pad) trubku "Až k poslední ploše" (Up to last) natahuje k předposlední ploše (viz obr.).
Když nechám natáhnout "Po nejbližší" (Up to next) tak natahuje k třetí ploše. Ani k první, ani k poslední, ani k předposlední, bez logiky protáhla ke třetí z ploch které měla trubka před sebou (a plochy byly stejné jakostně, spojité, stejného rozměru i sklonu).

Když uživatel chce vědět co je která část zač a ukáže na ni tak se rozsvítí dvě třetiny rámu, a uživatel to musí rozklikat do hloubky a zase ven jen aby viděl jak se ta část (Pad) jmenuje. Přitom jde jen o ukázání, a tolik práce... V žebříku rozsvěcuje úplně jinou část než na kterou ukazuje kursor, rozsvěcuje část která má s ukazovanou jen nějakou plošku společnou. Někdy se to dá obejít ukázáním na hranu pokud je jedno-jednoznačně vztažena k části, ale jinde to dělá větší potíže. Když se napojí jedna trubka ke druhé tak se ve vnitřní reprezentaci jaksi slijí (když pak klepnu na novou trubku tak pravoklik nabízí úpravu jiné trubky, té staré ke které je nová na konci přilepená), to je nešikovnost, to by stálo za opravu, až budete večeřet s ředitelem Dassaultu tak mu to prosím nějak citlivě vytkněte. :-)

Je nějaký způsob jak upravit síťování v okolí bodu zájmu? Příkladem zjemnění sítě tam kde je složitý tvar, jemná podrobnost, prudká změna zatížení,... Našel jsem "místní" změnu (Local v Advanced meshing tool), jenže ta změní celý nosník (dá se zadat jen povrchová plocha, která je ale společná pro půl rámu) a síťař kvůli tomu odmítne pracovat, protože by mu to zabralo 0.1 GB a to skuhrá, v době 5 GB RAM neobvyklý zádrhel, jiné programy si udělají libovolný prostor i když běží další programy. A tak nutí k zadání řídké sítě, a pak si stěžuje že na ploše opory (Constrains) nemá ani jeden bod sítě. Takže buď nepočítá protože si neumí vyhradit prostor v paměti, nebo nepočítá proto že kvůli snížení nároku na paměť zvětší rozteč sítě kterou pak propadnou opory či působiště sil zatěžovacích (a to pochopitelně také nejde).

Výpočet zatížení je takový barevný... Červená, modrá,... :) Ale brada mi padla když jsem hleděl na obrácenou perspektivu ve které zobrazuje, zobrazuje vzdálenější části větší než části bližší, myš v dálce větší než slon u nosu (viz obr.).

Abych si ušetřil trochu práce (a vyzkoušel další základní schopnost) nakreslil jsem jen půlku rámu a druhou nechal ozrcadlit. Pokud se něco v původní části změnilo odrazilo se to i na druhé straně, to se zdálo v pořádku, jenže něco se nezrcadlilo, třeba obyčejná změna protažení trubky ho nechala chladným (obraz trubky na druhé straně zůstal starý), rám se stal nesouměrným. Neprovedl to u vytažení "Až k nejbližší ploše" (Pad Up to next), pokud se zadal přímý rozměr (Limit-Dimension) tak se to zrcadlilo, dál nebyl čas to zkoušet.

Zrcadlení zrcadlí jen to co zrovna vidí v okamžik kdy je vyvoláno, to by se dalo přijmout jako jakési pravidlo, jenže když mu zkusmo zruším jednu ze částí vybraných původně k zrcadlení (abych příkladem vyzkoušel jako jestli se rám dá odlehčit zrušením některé z příček) tak hodí bobek na úplně celé zrcadlení, zůstane jen původní půlka a musím zrcadlení zadávat znovu.
Do výběru k zrcadlení nevidím možnost přidat dodatečně vytvořenou část. V Definici zrcadlení je jako vstup napsáno "feature list" bez možnosti úprav (zobrazit, něco přidat, něco ubrat)...

Výběr částí k zrcadlení jsem provedl tupým naklikáním všech trubek ve stromu vlevo, protože při obtažení celého rámu na obrazovce ukazatelem se vyberou jen některé trubky, zbytek zůstane studený. Kdyby se dalo vypnout zobrazování geometrie (body, přímky, roviny) a pak vybrat všechno co uživatel obtáhne ukazatelem bylo by to příjemné. A normální protože jiné návrhářské nástroje to běžně mají, jsem zvyklý třeba u návrhu plošných spojů vypnout zobrazování čeho si vzpomenu (např. několika vrstev plus součástek z nějaké strany) a v zobrazeném zbytku snadno vyberu s čím chci provést následující operaci obtažením skupin/y (Group/s), velmi užitečné a jednoduché. Catia to jako by má (dole jsem našel přepínání prostorů Swap visible space) a o vybírání pomocí ukazatele je v nápovědě psáno mnoho hezkého, ale nějak to nepracovalo podle zvyklostí a očekávání.

Podle požadavků jsem přiřadil materiál, podle měrné hmotnosti to počítá celkovou hmotnost dílu (Partu), ale při dotazu na hmotnost části (Padu) to nepřebírá materiál přiřazený celému dílu (Partu) ale naskakuje jakýchsi 1000 kg/m3, takže samozřejmě počítá hausnumera. I když mu člověk vnutí správnou hustotu tak při dalším vyvolání (příklad jako že uživatel změnil tvar a zajímá ho jak se změnila hmotnost části) znovu naskočí tvrdých 1000 kg/m3.

Doufám že jsem se mýlil, je jednoduchý způsob jak výše popsané potíže obejít a budu moci v hraní pokračovat...

Dostal jsem možnost na krátkou chvíli si sednou k počítači s tímhle programem, ale nevím jestli by majitel firmy byl nadšen kdyby zjistil že mu někdo chodí do podniku a používá jeho vybavení.
Na to jak by se daly řešit zádrhele ve způsobu který jsem zvolil pro čmárání jsem se ptal človíčka který s Catií pravidelně dělá, jenže jeho naučili jiný postup a od té doby seká víceméně stejné výrobky pořád stejným způsobem, ukázalo se že je to zámečník kterého posadili k počítači a z kursu si obsáhlé znalosti ani nadhled nepřinesl, byl jsem však rád že se mnou vůbec ztrácel čas.

Zkusil jsem si pohrát abych viděl jak se tento program chová a co to umí, nejsem strojař a s podobnými věcmi nepracuji. I když před 15 lety jsem zkusil AutoCad s modelářem ale neviděl jsem přínos a tak zase odložil, o pár let později bylo potřeba udělat plechový kryt vyvíjené desce a padlo to na mne, tak jsem ho otrocky čmáral v čemsi co se tvářilo jako velký CAD, ale v podstatě to bylo jen kreslení průmětů, všechny hrany do každého průmětu znovu, a tak jsem byl rád když se to nakonec zavrhlo.
Mimochodem, umí Catia při rozvinu plechů na výkres přidat k rozměru i protažení v ohybech pro ohraňovací lis? (I po deseti letech si pamatuji jak bylo úmorné neustálé dopočítávání délek, hlídání kde všude je přidáno 0.43 mm, kde ještě ne, aby se na nic nezapomnělo, jak jsem proklínal okamžik kdy se rozhodlo změnit tloušťku plechu což znamenalo přepočítat ohyby a kvůli tomu ručně posunout všechny hrany a změnit všechny kóty...)

Sepisování potýkání nahoře byl pokus zjistit co je vlastní neznalost a co je moucha programu (jednu jsem našel určitě, při zadání tloušťky Padu (Thick, žádost o dutinu místo plného nosníku) to zrudlo a prohlásilo že mu chybí osa u úplně jiného dílu který s upravovaným nesouvisel, měnil se jen vnitřek Padu na který se zbytek rámu ani odkazovat nemohl protože vnitřní plochy až do okamžiku žádosti neexistovaly, podle chybovníku na serveru IBM je věc známa a opravena ve V6), vzhledem k tomu že k věci přistupuji jako laik poněkud přírodním způsobem přitahuji jiným neznámé úkazy.
Jen jsem sem nakoukl a za chvíli se zase budu věnovat svým tranzistorům, i když ke Catii ještě někdy na chvilku sednu. Konstruování mi nešlo, tak zkusím výpočet namáhání ("je to takové barevné" a když kreslí průhyby vyvolává pocit důvěry že ví co se bude dít ve skutečnosti).

Jestli pochopit základy trvá 5 dní tak to tady asi opakovat nebudeme, nevím jestli bych zkratkovitému písemnému vysvětlení bez obrázků porozuměl (vzhledem k pokročilému mládí). :)
Ale třeba proč u jednotlivých částí (Padů) nepřebírá měrnou hmotnost přiřazenou celému dílu (Partu) bych pochopit mohl (když jsem u Padu hmotnost znovu zadal tak ji hned zapoměl a při dalším vyvolání zase podstrkoval 1000...).
Nebo jak upravit síťování v okolí bodu zájmu, místo aby Advanced mesher ve volbě Local změnil síťování všech padů které mají společnou plochu.
Nebo proč po pokynu natáhnout (Pad) trubku "Až k poslední ploše" (Up to last) natahuje k předposlední ploše, a při žádosti natáhnout "Po nejbližší" (Up to next) natahuje k třetí ploše. Ani k první, ani k poslední, ani k předposlední (ačkoli plochy byly stejné).

Děkuji předem za vysvětlení :-)

Ještě než se budete ptát dál, přečtěte si alespoň to, co je k dispozici tady na fóru v sekci Základy CATIA. Jsou tam vysvětlené základní pojmy, které Vám ušetři spoustu času při tápání.

Dobrý den pane Cinerte,

"Up to surface" jsem odhalil a líbilo se, třeba pro ukončení tyčky která vede souběžně vedle jiné části je to elegantní.
Samozřejmě že chápu že když obálka nějakého tělesa nepřehrazuje celý průmět vytahovaného náčrtu v zadaném směru že bude ignorována, to je velmi prostá logika že když neomezuje tak nebude brána jako omezení.
Zeptám se jinak: když v tyčce (padu) přivařené na konci k jiné (duté) tyčce nechám vytvořit dutinu pomocí Kapsy (Pocket) se zadáním Po nejbližší (Up to next) je logicky očekávatelným chováním že natáhne k první stěně druhé tyčky (přivrácenému vnějšímu povrchu který by se v reálu vařil s první tyčí), k první (bližší) vnitřní stěně dutiny v druhé tyčce, k druhé (vzdálenější) stěně dutiny v druhé tyčce, nebo druhé (vzdálenější) vnější stěně druhé tyčky (odvrácené straně druhé tyče)? Pokud se "obálkou" feature rozumí vnější obálka bez konvexních dutin jsou vyloučeny ty dvě vnitřní plochy, ale proč se kapsa natahuje až ke vzdálenější ploše? Protože si Catia vevnitř slila hmoty obou trubek nějak dohromady a přivrácená strana druhé trubky pro ni přestala existovat? Rozlišuje onu "feature" druhé trubky jako samostatný prvek nebo jí splývá hmotově s první tyčí? To jsme zase u toho že když člověk klikne na nějaký kousek konstrukce tak Catia nabídne k úpravě část úplně jinou, která je s označenou jen kdoví kde spojena...

Stále čekám na odpověď proč při vytvoření dutiny uvnitř jednoho z nosníků se Catia rozsype a vrčí že jí chybí osa ("Absolute Axis") u úplně jiného dílu který s upravovaným nesouvisí, změnil se jen vnitřek Padu na který se zbytek rámu ani odkazovat nemohl protože vnitřní plochy až do okamžiku žádosti neexistovaly...

Jiná vzpomínka: po posunu dvou bezvýznamných bodů v rámu začala střečkovat, po pěti minutách výpočtu namáhání vyhrkla: "Cannot be updated" nebo tak něco. Zkusil jsem tedy posunout body kousek zpět směrem k předchozí poloze, a po dalších 5 minutách vyskočila divoká chyba z vnitřností programu: "INTERNAL ERROR. Progress indicator::SpecXXX old not detached!" Jako člověk který má blízko k programování pro to mám pochopení, každý program má chyby, jen je konstatuji nahlas a zjišťuji co je vnitřní chybou zdrojáku nebo koncepce a co je na straně uživatele.
Naopak nechápu nedůtklivé náboženské reakce že se někdo "odvažuje sahat na naši svátost a pochybovat o komplexním drahém řešení".

K případu "Pepe" - těžko říci co se na evidentní chybě uvnitř programu změní když si uživatel přečte více návodů. Myslím že na to přijít nejde (pochopit "myšlení" hochů jako Pepíček). Výmluvné je že během 20 let se nenaučil ani čéski, jeho "kdybi", "k cíly vede", " věnoval to četbou", "problematiky seznámení feature", "je dáno zaměřením. Řekněme zaměření. Jak se říká od základu, jako od prkna. mnoha variacema a způsoby," by byly srandovní kdyby se nepokoušel poučovat, přitom krom omezenecké češtiny nezvládá vůbec nic, jak vidno z komických omylů o významu cizího slova "je to realitní hračka" a pod.. Takže jestli by se měl někdo "vyvarovat slohových prací" tak pepíček, který nacionalisticky zdůrazňuje "_CZ"-Czech a přitom ani v české rozpravě se nevidí jako Pepa ale jako "PepE", "Čech" jako poleno... :-D
A nejsou to překlepy, je to problém v samém jeho základu.

Dobrý den,

měl jsem možnost si k tomu zase sednout, zkusil jsem k jednoduchému rámu přidat v sestavě i plechovou sponu, a když jsem chtěl vytvořit její zrcadlovou sestřičku na druhou stranu rámu tak aby v případě změny na původní sponě (příkladem délky stěny) se změna promítla i do zrcadlové, tak jsem nevymyslel jak to zrcadlit. Když jsem udělal zrcadlo (Mirror) uvnitř součásti (Part) spony tak se plechy zrcadlily ke spokojenosti, jenže rozvin zrcadlové půlky má jinou rovinu protože není spojený s původním plechem takže třeba ve výkrese se nezobrazil v rozvinu, plech původní spony byl ukazován v rovině na kterou jsem klepnul ale plech druhé spony byl skryt pod tím prvním, zřejmě. Jediné na co jsem přišel bylo použít na součástku Insert-Symmetry vytvářející novou součástku. Udělá zrcadlo součástky, při změně tvaru původní spony se to dá ručně došťouchat (Local Update(s)) k přenosu změn i do zrcadlové součástky, jenže jsem opět nepřišel na to jak se takové zrcadlové součástce dělá rozvin ve výkresu pokud nějaký má, protože při pokusu vložit rozvin do výkresu hlásil po klepnutí ve 3D: "The encumbrancy of selected solid is null. Unfolded view cannot be applied to selected solid." To dělá dojem že jsem nezrcadlil nějakou vlastnost podle které by výkresování poznalo že jde o plech a přestalo ho považovat za těleso (solid), jenže i když jsem nechal zrcadlit úplně všechno tak to házelo stejnou hlášku, nebo druhá možnost - a tu jsem zapomněl než jsem dopsal tento popis, už nejsem nejmladší...

Abych shrnul na co se snažím zformulovat otázku: mám plech z několika ohnutých stěn, a potřebuji v sestavě i jeho plnohodnotné zrcadlo které by přebíralo změny z výchozího plechu (aby zrcadlící se předmět byl pořád plech, např. měl svůj rozvin se kterým se dá pracovat, příkladem se objevil ve výkrese ať v rámci společné součásti nebo druhé samostatné součásti). V daném případě stačilo jednoduché zrcadlení podle roviny, netřeba obecné transformace.
Že zrcadlo má stejný rozvin jako výchozí spona vím, ale že by se psalo do výkresů "račte mrknout na rozvin jiné součástky a okopírovat, jsou stejné" si říkám že je drobet nešikovné, i když výrobně úspornější protože maník u laseru by nezadával dvakrát ale jen šťouchl znovu do tlačítka.

Děkuji za předem za doporučení co nastudovat.