Ještě dodám, že na to existuje celá řada metodik. Jedna z nich je, že v sestavě jsou nejdřív všechny jednotlivé díly (např. svařence), a jako poslední samotný svařenec, kde jsou jen nakopírovaná všechna Body s linkem, a dál jsou přidané operace obrábění. Part svařence pak vstupuje do další urovně sestavy jako samostatný díl, a tak dále až k finálnímu dílu.

Pak jsou k tomu makra, která využívají funkci Load / Unload v kombinaci s příkazem Save component activation state, který podrží stav Load / Unload i po uložení a znovuotevření (samotný Save to neřeší). Tímto způsobem se pak dá snadno přapínat mezi zobrazením dílčí svarky - svařenec.

O těch tečných kontaktech jsem psal o dva příspěvky výše. Na to je třeba dávat pozor nebo to nějak metodicky ošetřit (modelovat s předem definovanou vůlí mezi svarky). Nejvíc vadí čárový, tedy i tečný kontakt.
Dá se to řešit tak, že na potencionálně "nebezpečné" plochy se aplikuje thickness s hodnotou 0 a naváže se na jeden společný řídící parametr, a při problémech se pak jen laboruje s hodnotou, kdy už to projde.

Najít problematickou plochu jde jen postupným přidáváním. To se dá i automatizovat - makro, které bude postupně přidávat svarky pomocí boolean Add. Když operace neprojde, Body se vynechá a tak postupně až nakonec. Kontaktní plochy mezi svařencem a zbylými Body se pak lokálně ošetří.