Dobrý den.
Nic ve zlém, ale řek bych, že "brečíte na špatném hrobě". Dělal jsem spoustu let v nářaďovně Škoda a podobné nesmysly jsme řešili každou chvíli. Je to ale potřeba řešit s konstruktéry a technology, a někdy bývá dost těžké je o nesmyslnosti přesvědčit, ale to je spíš o lidech.
Držím vám palce.

Zapomenout na tepelné smrštění je ale docela zásadní chyba a s tou tolerancí nemá nic společného. S hodnotou smrštění se samozřejmě počítat musí a dělali jsme to i u polystyrenových modelů pro odlitky raznic. Pro každý materiál (litina, ocelolitina, ocel) bylo smrštění definované normou a zkušenostmi. U vstřikovací formy je to asi hóódně drahý průšvih.

Formu jsme zadali do německé obří nástrojárny. Mysleli jsme, že bude kvalitnější, než nějaká čínská nástrojárna. Už jen to, že nám nabídli malou cenu nás mělo varovat. Odmítli pak přijmout objednávku, vyjednala se realističtější cena. No a oni zapomenou na smrštění. Na úplnej základ. Kterej samozřejmě má s tolerancemi výlisku úplně všechno společnýho.
Mám dojem, že němci mají stejné problémy jako my. Odchod staré generace, co uměla, do důchodu a nástup nové generece se nekoná. Nejspíš si taky nechali zkazit školství od nějakejch sluníčkářů. A inženýrů z Afriky bude jako šafránu.

Určitě se dají dosáhnout menší tolerance, než dle DIN 16 742. Ale předpokládá to špičkové vybavení a lidi. A to něco stojí.
Třeba klimatizovaná místnost pro lis, to už je pořádný ranec peněz ročně. Optimalizace tvaru dutiny podle moldflow desítky tisíc. Balení výlisků s absorbérem vlhkosti, aby rozměr vydržel, než se dostane ke kontrole zákazníka atd. Ale nikdy se nemůže podařit lisovat výlisek s rozměrem 1000 +-0,05. Nebo může, ale s 99% zmetkovitostí. Taky jak to změřit. Dnešní 3D měřáky mají přesnost v celém pracovním prostoru v mikrometrech, ale když si stejný díl necháte přeměřit u několika pracovišť, zjistíte, že se výsledky liší v desetinach mm na metr. Prostě záleží na obsluze měřáku. Hlavně že měrový protokoly jsou na pět desetiných míst.