Představujeme: V5 makro - Negative Copy
Publikováno: 19. listopadu 2014 | Zobrazeno: 3575x
Dnes si představíme další z nástrojů zvyšující produktivitu a komfort při navrhování. Ti z vás, kteří používají při konstrukci metodiku negativů, by měli zbystřit a číst dále. Ti ostatní samozřejmě také, protože se mohou tuto metodiku naučit.
Použití tzv. negativů je poměrně produktivní a výhodná metoda, i když vyžaduje značnou přípravu, než je možné ji začít naplno využívat. Jejím popisem se podrobně zabývá článek Metodika negativu, který na CATIA fóru vyšel mezi prvními. V principu se jedná o to, že standardizované a normalizované součásti či jejich sestavy mají namodelovaný tzv. negativ - objem, který vznikne složením obráběných objemů (díry, kapsy, vybrání), které jsou třeba pro namontování součásti na hlavní součást (blok, svařenec,...). Negativ, resp. jeho publikace se zkopíruje do hlavní součásti jako kopie s linkem a booleovsky se odečte. Tím odpadne modelování v hlavní součásti, protože takto připravené modely s negativem stačí jen správně napozicovat a použít negativ.
Při častém kopírování či záměně negativů začne být práce zdlouhavá a někdy i nepřehledná. Zejména pokud je třeba použít negativ z více instancí jedné součásti, stává se z toho horor. Představte si, že máte v sestavě rozmístěno 40 instancí jedné součásti (např. šroubů) v naprosto obecných polohách (takže nelze použít pattern), ale v potřebujete jen polovinu z nich. Do součásti, kde budou odečteny, si tak postupně zkopírujete jeden negativ po druhém - najednou to totiž nejde.
Při kopírování je třeba provést tyto kroky:
Kroky 1-4 musíte provést pro každou instanci samostatně. Kromě toho, že to trvá dlouho, navíc hrozí, že omylem zkopírujeme publikaci jiného šroubu a všimnete si toho až kdy se odečte (a díra bude jinde než šroub). A teď si zkuste představit situaci, že po úspěšném zkopírování přijde šéf s tím, že bude použito těch druhých 20 šroubů, aby se druhý den mohl vrátit zpět k té první variantě. V tu chvíli vás to přestává bavit a přemýšlíte, že si odstraníte klávesy Ctrl, C a V...
Pro tyto situace jsme navrhli makro, které dokáže všechny kroky popsané výše sloučit do jednoho, ale se stejným výsledkem. Uživatel pouze vybere instance a ukáže kam se mají zkopírovat.
Uživatel nejprve vybere cíl pro kopírování. Tím může být Body nebo jen Part - podle toho se pak Body přičítá nebo zůstává zkopírované v Partu. Ve druhém kroku uživatel vybere instance, ve kterých se nachází negativy, které se mají kopírovat. Zde je první velká výhoda - instance lze vybírat přímo v modelovém prostoru, takže nemůže dojít k výběru jiné instance. Po potvrzení výběru se seznam instancí zobrazí v dialogu makra a uživatel má ještě možnost tento výběr dále omezit. V dialogu se současně zobrazí seznam všech jedinečných negativů, které byly ve vybraných instancích nalezeny. I zde má uživatel možnost určit, které negativy se budou kopírovat (součást může mít negativů více, např. u nástrojů pro horní/spodní/pohyblivou část).
Před samotným kopírováním lze ještě nastavit, zda se mají zkopírovaná Body přičíst k cílovému Body či vložit do úplně nového Body se zadaným názvem. Pokud se v cílovém Body nachází nějaké neaktuální "zbytky", makro je při zapnuté volbě před kopírováním odstraní.
Po stisku tlačítka po kopírování se začne postupně procházet seznam instancí. Pokud je instance vybraná (zatržítko před jejím názvem v seznamu) a obsahuje publikaci s názvem odpovídajícím některému z názvů nalezených a vybraných negativů, zkopíruje makro publikaci a vloží ji do cílového modelu. Poté podle volby dodatečně přičte zkopírované Body do cílového Body pomocí booleovského Assemble (ano, opravdu Assemble, protože negativ by měl být modelovaný jako záporný objem). Body i bool. operace se nakonec ještě přejmenují podle názvu instance, ze které byly zkopírovány. Lze pak snadno poznat, ke které instanci negativ patří.
Použití tzv. negativů je poměrně produktivní a výhodná metoda, i když vyžaduje značnou přípravu, než je možné ji začít naplno využívat. Jejím popisem se podrobně zabývá článek Metodika negativu, který na CATIA fóru vyšel mezi prvními. V principu se jedná o to, že standardizované a normalizované součásti či jejich sestavy mají namodelovaný tzv. negativ - objem, který vznikne složením obráběných objemů (díry, kapsy, vybrání), které jsou třeba pro namontování součásti na hlavní součást (blok, svařenec,...). Negativ, resp. jeho publikace se zkopíruje do hlavní součásti jako kopie s linkem a booleovsky se odečte. Tím odpadne modelování v hlavní součásti, protože takto připravené modely s negativem stačí jen správně napozicovat a použít negativ.
Součást se svým negativem - díry pro šrouby a vybrání s odstupem
Při častém kopírování či záměně negativů začne být práce zdlouhavá a někdy i nepřehledná. Zejména pokud je třeba použít negativ z více instancí jedné součásti, stává se z toho horor. Představte si, že máte v sestavě rozmístěno 40 instancí jedné součásti (např. šroubů) v naprosto obecných polohách (takže nelze použít pattern), ale v potřebujete jen polovinu z nich. Do součásti, kde budou odečteny, si tak postupně zkopírujete jeden negativ po druhém - najednou to totiž nejde.
Při kopírování je třeba provést tyto kroky:
- 1) rozbalit strom až k příslušné publikaci
- 2) zkopírovat publikaci
- 3) označit součást pro vložení
- 4) vložit
- 5) booleovsky sečíst (toto lze provést na konci pro všechna Body
Kroky 1-4 musíte provést pro každou instanci samostatně. Kromě toho, že to trvá dlouho, navíc hrozí, že omylem zkopírujeme publikaci jiného šroubu a všimnete si toho až kdy se odečte (a díra bude jinde než šroub). A teď si zkuste představit situaci, že po úspěšném zkopírování přijde šéf s tím, že bude použito těch druhých 20 šroubů, aby se druhý den mohl vrátit zpět k té první variantě. V tu chvíli vás to přestává bavit a přemýšlíte, že si odstraníte klávesy Ctrl, C a V...
Pro tyto situace jsme navrhli makro, které dokáže všechny kroky popsané výše sloučit do jednoho, ale se stejným výsledkem. Uživatel pouze vybere instance a ukáže kam se mají zkopírovat.
Jak to funguje
Makro není nijak složité. V tomto případě opravdu jen automatizuje opakovanou "otrockou" činnost konstruktéra.
Uživatelské prostředí makra - vlevo seznam vybraných instancí, vpravo nalezené negativy
Uživatel nejprve vybere cíl pro kopírování. Tím může být Body nebo jen Part - podle toho se pak Body přičítá nebo zůstává zkopírované v Partu. Ve druhém kroku uživatel vybere instance, ve kterých se nachází negativy, které se mají kopírovat. Zde je první velká výhoda - instance lze vybírat přímo v modelovém prostoru, takže nemůže dojít k výběru jiné instance. Po potvrzení výběru se seznam instancí zobrazí v dialogu makra a uživatel má ještě možnost tento výběr dále omezit. V dialogu se současně zobrazí seznam všech jedinečných negativů, které byly ve vybraných instancích nalezeny. I zde má uživatel možnost určit, které negativy se budou kopírovat (součást může mít negativů více, např. u nástrojů pro horní/spodní/pohyblivou část).
Před samotným kopírováním lze ještě nastavit, zda se mají zkopírovaná Body přičíst k cílovému Body či vložit do úplně nového Body se zadaným názvem. Pokud se v cílovém Body nachází nějaké neaktuální "zbytky", makro je při zapnuté volbě před kopírováním odstraní.
Po stisku tlačítka po kopírování se začne postupně procházet seznam instancí. Pokud je instance vybraná (zatržítko před jejím názvem v seznamu) a obsahuje publikaci s názvem odpovídajícím některému z názvů nalezených a vybraných negativů, zkopíruje makro publikaci a vloží ji do cílového modelu. Poté podle volby dodatečně přičte zkopírované Body do cílového Body pomocí booleovského Assemble (ano, opravdu Assemble, protože negativ by měl být modelovaný jako záporný objem). Body i bool. operace se nakonec ještě přejmenují podle názvu instance, ze které byly zkopírovány. Lze pak snadno poznat, ke které instanci negativ patří.
